Rock on!

We weren´t born to follow – typická hitovka Bon Jovi. Refrén trošku připomíná více než dvacet let starou Born to be my baby…vydařený úvod. 8/10

When we were beautiful – tahle skladba je jiná než ostatní (nejen na tomto albu, ale celkově). Není to prostě typická balada. Někdo ji bude milovat, někdo nenávidět. 8,5/10

Work for the working man – velice chytlavá věc. Už nějakou dobu byla fanouškům Bon Jovi známá akustická verze, ale tohle má větší říz. 8/10

Superman tonight – z ukázky se mě skladba zdála hodně tuctová, ale nakonec mě příjemně překvapila. Skladba ve středním tempu s velice zajímavým refrénem. 8,5/10

Bullet – asi nejrockovější věc na albu. Zvukově by se hodila možná víc na album Bounce než sem. Ale rozhodně je dobře, že se tu najde taková věc. 8/10

Thorn in my side – podle začátku by se mohlo zdát, že půjde o klidnou skladbu. Ale nakonec se to poměrně slušně rozjede a z TIMS je svižná písnička. 8/10

Live before you die – podle názvu jsem čekal spíš něco ve stylu It´s my life. Ale nakonec je to balada jak vyšitá. A Bon Jovi opět dokázali, že jim tento druh písniček sedí. 8/10

Brokenpromiseland – spolu s WWWB možná nejzajímavější (ne nejlepší) skladba na albu. Sloky mě přijdou zajímavější než samotný refrén. 7/10

Love´s the only rule – na začátku jsem se celkem lekl, rytmus jako nějaké disko. Ale nakonec je z písničky jeden z mých favoritů na albu, už jen kvůli těm Jonovým výškám. 9/10

Fast cars – název je trošku zavádějící, protože písnička se nese spíš v pomalejším až středním tempu. Ale je rozhodně zajímavá a pro mě je jednou z nejlepších na albu. 8,5/10

Happy now – jedna z rockovějších věcí na desce, což je samo o sobě plus. Na desce jsou i lepší věci, ale ani tahle rozhodně neurazí. 7,5/10

Learn to love – na závěr jedna z nejpomalejších věcí. Na konec alba by se možná dala najít i lepší písnička, tahle mě možná nejvíc na albu nudila. 6,5/10

Průměr: 79%

Bon Jovi slibovali na nové desce návrat k rockovým kořenům. Pokud by šlo jen o tohle, zase tolik vyloženě rockových pecek na albu není. Až na 4 – 5 písniček se album nese spíše ve středním až pomalém tempu. Ale to bych nebral jako minus, Bon Jovi vždycky byla kapela, která na album kromě svižných písniček naházela i hromadu balad. Když jim jdou, proč by je tam nedali. Srovnávat desku s alby jako New Jersey nebo Keep the faith nemá smysl – je to úplně něco jiného, navíc dvě jmenovaná alba se stala legendárními, což se The circle asi nepovede. I tak jde ale o velmi dobrou desku, která si určitě najde své příznivce (a samozřejmě také velké množství odpůrců).